K čemu je člověku radost, když se o ni nemá s kým podělit?

Určitě už jste všichni slyšeli to heslo "Sdělená bolest - poloviční bolest, sdělená radost - dvojnásobná radost." Tu část o bolesti jsem si ověřila na vlastní kůži mockrát. Dokonce jsem zjistila, že když se o ni podělím s více lidma, je ještě menší, než když ji sdělím jen jednomu člověku. A nedávno jsem se přesvědčila o tom, že je pravdivá i ta část o radosti. Vlastně jsem si spíš uvědomila, že když není nikdo, kdo by radost prožíval se mnou, tak se ani nemám důvod radovat.

Asi před měsícem, možná před dvěma, se mi totiž přihodilo něco, co mě udělalo velikánskou radost. Je jedno, co to bylo, to není pro pointu tohoto článku důležité. Podstatné je, že se mi splnil jeden z mých dětských snů. Byl to sen, který se mi už jako dítěti zdál nereálný, takže jsem na něj s postupem času zapomněla. A teď se mi splnil a já z toho měla opravdu velkou radost. A hned jsem začala přemýšlet, komu bych to řekla, kdo by se mohl radovat se mnou.

Jako první mě napadla rodina - mí nejbližší. Jenže u ní jsem neuspěla. Sestra má plnou hlavu svých starostí, pořád někde lítá a má dost práce. Když jsem se jí svěřila, řekla jen "hmm" a tím to pro ni všechno skončilo. Mamka za tím vším vidí jen práci a žádnou radost. Jo, je pravda, že práce s tím vším bude hodně, ale trochu nadšení jsem od ní čekala... A taťka? Ten mi řekl, že je to moje věc a jeho že se to netýká.

Když jsem neuspěla u rodiny, tak mě napadli mí blízcí přátelé. Jenže kterému z nich napsat? Asi některému z těch nejbližších, někomu, kdo ví, jak moc po tom toužím a pochopí mě. Ten by se pak mohl radovat se mnou, že?

Tak jsem to vzala postupně. Jako první mě napadla má nejlepší kamarádka. osůbka mě hodně blízká. Ta by se se mnou určitě radovala. Jenže tu byl problém - v tý době jsme spolu kvůli nějaké blbosti nemluvily a já zrovna v tý době cítila, že je potřeba nechat všechno uležet, takže jsem jí napsat nedokázala.

A pak mě napadl ještě jeden kamarád. Kdysi to býval moc dobrý kamarád, jenže pak se některé věci změnili... Ale i tak mi říkal, že se mu můžu kdykoliv ozvat, že tu pořád je. Tak jsem si řekla, že to zkusím a napsala jsem mu SMS plnou smajlíků, aby věděl, že mám opravdu radost a dobrou náladu. A doufala jsem, že přijde odpověď tipu "To je super! :)" nebo "Mám radost :)". Po dni čekání jsem své nároky snížila a ještě pár dalších dnů čekala aspoň na nějakou odpověď. Ale nic nepřišlo.

Já najednou měla pocit, že asi není z čeho se radovat, když lidi, kteří mi jsou nejbližší, žádnou radost neprojevili. A radost, která mě ještě před chvílí celou naplňovala, a která zdobila moji tvář úsměvem, byla pryč. Nevím, kam se ztratila, ale nebyla tu. Mezi lidmi, na kterých mi fakt záleží, a kterým jsem se s ní svěřila, jsem nenašla nikoho, s kým bych ji mohla prožívat.

A tak přeji vám všem, abyste vždycky našli někoho, kdo s vámi bude vaši radost prožívat, aby se vám neztratila!!!