První dojem může klamat

Už se vám všem určitě stalo, že jste potkali někoho, kdo se vám líbil, kdo vám byl sympatický... Ale něco vám na tom člověku vadilo. Mohly to být jeho zvyky, nějaký rys v jeho chování a nebo něco na jeho vzhledu. A tak jste začali přemýšlet, jak to udělat, aby se ten dotyčný "upravil" k vašemu obrazu.

I mně se nedávno přihodilo něco podobného. Do života mi vešel člověk, na kterém mi na první pohled vadilo snad všechno - vzhled, kouření, záliba v alkoholu a trošku i slovník a chování. Tenkrát jsem si říkala, že bude lepší se mu vyhýbat a že je vlastně dobře, že ho skoro vůbec nevídám. Jenže člověk míní a Pán Bůh mění... Přišla jedna krizová situace a já najednou zjistila, že na blízku není nikdo, o koho bych se mohla opřít. A jen on si všiml, že se mi po tvářích kutálí slzy a že není všechno v pořádku. Přišel, objal mě, nechal mě vyplakat se, vypovídat, snažil se mě rozesmát a nakonec mě odvedl domů, i když to pro něj bylo úplně na opačnou stranu, než bydlel on.

Pak přišlo pár akcí, na kterých jsme se potkali, povídali si a bavili se spolu a já si pomalu uvědomovala, že sice navenek není žádný krasavec, ale má nádherné srdce i duši. Taky mi došlo, že jeho slovník i chování se v mé přítomnosti velmi zjemnil, že to, co mu dává do tváře výraz opilého není ani tak alkohol, jako spíš únava z těžké práce doplněná nevyspáním, protože se snažil čas trávit se mnou a že vlastně to všechno, co jsem viděla při prvním setkání byla jen maska drsňáka, za kterou se skrývá velmi milý a příjemný společník. A nevím, jestli je to tím, že se na něj dívám s láskou nebo tím, že jsem ho víc poznala, ale dnes už se mi líbí i jeho vzhled :-D

Jasně, pořád tu jsou věci, které mi na něm trošku vadí (je to třeba to kouření), ale mám ho ráda a mám ho ráda takového, jaký je. Nemám v plánu ho předělávat, brát mu jeho zvyky, protože vím, že tím ho nezměním, jen ho od sebe odeženu. Vždyť kdybych ho předělala, už by to nebyl on, ten člověk, do kterého jsem se  zamilovala, ale někdo úplně jiný a třeba by už nebyl tak fajn, jako je teď. Navíc si říkám, že já jsem taky nějaká, jsem na spoustu věcí zvyklá a nelíbilo by se mi, kdyby mi někdo začal zakazovat to, co mám ráda a co je součástí mě i mého života.

Já se ze svého příběhu poučila, a proto se o něj chci s vámi podělit...

Pán Bůh nás stvořil tak, abychom byli všichni svým způsobem krásní a hlavně originální. Kdybychom byli všichni dokonalí = stejní, byla by na světě nuda. Tak si toho važme, mějme se rádi takoví, jací jsme a nesnažme se někoho měnit. Stejně se nám to nepovede...