O tříkrálové sbírce

Když jsem se dnes přihlásila na signály, zaujal mě článek ve výberu z blogů o Tříkrálové sbírce. Letos mě totiž nějak minula a to mě mrzí. Posledních nevím kolik roků jsem chodila jako dospělý doprovod tří králů v sousedním městě, do kterého jsem dřív chodívala na gympl. Organizátoři mě tam vždycky obdivovali, že se mi chce o víkendu vstávat tak brzo a jezdit k nim kvůli tomu, abych v mrazu, dešti a sněhu chodila dům od domu, panelák od paneláku, byt od bytu se třemi dětmi, které to většinou bavilo první hodinu a zbytek času spíš prozlobili a já je musela usměrňovat, abychom vůbec obešli, co jsme měli za úkol a došli taky někdy domů, do tepla. Tento rok už však mé služby nebyly potřeba. Je pravda, že když občas potkám některého z králů, se kterýma jsem dřív chodívala, uvědomím si, jak ten čas letí, protože mnozí z nich už děti nejsou. A tak asi moji práci dostal někdo mladší.

Ale nevadí mi, že jsem letos neměla příležitost s králama chodit. V ten den, kdy se sbírka konala, měla má babička narozeniny, takže bych stejně asi chodit nemohla. Víc mi vadí, že u nás doma tři králové nikdy nezazvonili. Nevím, jestli je to tím, že nemáme tolik ochotných dětí, co by se do sbírky zapojili, a nebo tím, že se tři králové vyhýbají panelákům, které jsme my také neměli rádi, ovšem v mrazech nebo dešti jsme za ně byli vděční, ale vím, že mi letos chyběla ta známá písnička zpívaná dětmi v kostýmech i možnost vhodit svůj příspěvek do jejich kasičky.