Mění se lidé, my nebo náš pohled na ně?

Už se mi párkrát stalo, že jsem si o někom něco myslela a za nějaký čas se můj názor úplně změnil. A v takových chvílích vždycky přemýšlím, čím to je? Vždy mě napadnou 3 důvody, ale pořád si nejsem jistá, který je ten správný, pokud tedy je mezi nimi.

První důvod je, že se změnil ten člověk a díky tomu ho i já teď vidím jinak. Ale je to možné? Může se někdo změnit tak moc, abychom byli my ostatní nuceni upravovat si na toho člověka názor? Nevím... Ale myslím si, že tato možnost jako první napadne většinu z nás. Já si ale vždycky říkám: "Než začneš něco házet na ostatní, zamysli se nad sebou, jaký máš na dané věci podíl." Myslím si, že je to tak správně, protože časem nám může dojít, že chyba byla v nás, ale už nikdy nedokážeme vzít zpět škaredá slova, co jsme řekli tomu druhému. A z těchto mých myšlenek vychází druhý důvod...

Druhý důvod tedy zní, že jsme se změnili my, "pozorovatelé". Vždyť i to je přece možné, ne? Pokud se mohl někdo změnit tak, že si na něj přetváříme názor, mohli jsme se také změnit my. A díky tomu nám teď vyhovuje něco jiného, jiné věci se nám líbí a rozumíme si s jinými lidmi. A pak se může stát, že si řekneme, že se někdo změnil a už si s ním nerozumíme, ale ve skutečnosti jsme se změnili my a to je ten důvod, proč porozumění vázne.

Třetí, a zároveň poslední důvod, co mě napadl, je, že se mění náš pohled na člověka. Někoho známe jen letmo, nebo hlavně z vyprávění a uděláme si o něm obrázek, který není správný. Taky je nám někdo více sympatický a tak na něm vidíme hlavně to dobré a špatných věcí si nevšímáme. A pak přijde den, kdy jsme nuceni sundat ony pověstné růžové brýle a zjistíme, že ten člověk je vlastně úplně jiný.

A teď, jak z toho ven? Když vám na člověku opravdu moc záleží a chcete ty dobré vztahy zachránit? Pomůže nám, když si uvědomíme, že jsme se změnili my a zapracujeme na svém postoji ke druhému člověku? Nebo se dokážeme naučit brát druhého člověka takového, jaký je teď, pokud se změnil on? Nebo je lepší se se vším smířit, nic neřešit, neohlížet se, jít dál a doufat, že místo jedné spřízněné duše se brzy objeví jiná?